27 Bře Baldachýn ve svatém Petru má bezmála třicet metrů
Duše umělcova má promlouvat skrze kámen, jemuž propůjčí život, pohyb a emoce.
Gian Lorenzo Bernini
O vzájemné rivalitě dvou největších umělců barokního Říma – Francescu Borrominim a Gianu Lorenzovi Berninim bylo napsáno i natočeno víc než dost. Přesto si je znovu připomeňme, a to na posvátném místě křesťanů celého světa.
Uzavřený Borromini a excentrický žárlivec Bernini (kvůli milence Costanzii Bonarelli byl připraven zabít vlastního bratra železnou tyčí, jak o tom vypráví dobové kroniky) se potkali při práci na baldachýnu v bazilice svatého Petra ve Vatikánu, který si objednal papež Urban VIII. (Maffeo Barberini). Barokní konstrukce označuje místo hrobu svatého Petra v raně křesťanské nekropoli pod úrovní dnešní baziliky. Práce byly zahájeny v roce 1626.
Borromini připravil základní návrhy a technické řešení stavby uvnitř chrámu. Dohled nad celým projektem papež Urban VIII. svěřil svému oblíbenci Berninimu. Celá konstrukce se zvedá do výšky 28, 74 metrů. Je ohromná a podpírají ji čtyři sloupy připomínající Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Osazovaly se jako první v roce 1629. Mají 11 metrů a stojí na mramorových podstavcích o výšce 2, 6 metrů. Další čtyři roky trvalo, než se vytvořila horní část baldachýnu ozdobená dřevěnými čabrakami. Zezdola se zdají malé, ale ve skutečnosti mají velikost dospělého člověka. Nad nimi je tak vysoký a rozlehlý prostor, že je možné se tam procházet.
Začátek prací připomíná základní kámen označující pohřebiště vzniklé před dvěma tisícovkami let. Nese jméno Urbana VIII. Francesco Borromini následně osadil korunu baldachýnu okřídlenými anděly, andělíčky zvanými putti a globem nesoucím křesťanský kříž. Aby stavitelé dokázali vyhovět papežově požadavku na ohromné množství pozlaceného bronzu, museli doslova obrat o výzdobu antický chrám Pantheon v centru města. Slavnostní inaugurace díla proběhla v červenci roku 1633, sedm let po zahájení prací uprostřed pontifikátu Urbana VIII.
text a foto Michaela Krčmová

