Biblická scéna zázračného rybolovu (na úvodním obrázku)

Scéna zázračného rybolovu vtahuje diváka do biblických časů. Tehdy rybáři lovili ryby v jezeře, jenže jejich sítě zely prázdnotou. Navštívil je Ježíš, kázal jim přímo z lodi a potom řekl, aby odrazili lodě dál na větší hloubku jezera. Tam se sítě naplnily rybami tak, až se potrhaly. Lodě se začaly potápět pod tak velkým úlovkem. Z rybářů se stali Ježíšovi učedníci, rozešli se do světa a začali lovit nové křesťany. Mladí rybáři mají na sobě tuniky a jsou okřídlení jako andělé – apoštolové přinášející nám novou zvěst. Zázračný rybolov tak odkazuje k počátku nového života spočívajícím ve křtu vodou.

To všechno vypráví podlahová mozaika aquilejské baziliky s vodní faunou, z doby, kdy se pohanská kultura helénistického období již prolínala s raně křesťanskými motivy. Dojem z ní je dechberoucí a člověk se sklání nad umem a fantazií starověkých mozaikářů. Jaké okolnosti stály před jejím vyhotovením? Kdo a proč ji objednal?

Křesťané staví baziliku v Aquilei ve 4. století

Pro odpovědi musíme až do počátku 4. století našeho letopočtu, konkrétně k roku 313, kdy byl vydán milánský edikt zaručující svobodné vyznání křesťanské víry. Křesťanská komunita vedená arcibiskupem Theodorem si v Aquilei konečně mohla postavit nový kostel. A také ho vyzdobit. Na neuvěřitelné ploše jižní a severní části kostela se nachází kolem 1400 metrů čtverečních mozaik. Jde o dva obdélníkové sály rozdělené korintskými sloupy z helénského období, jež spojuje místnost určená pro křest – baptisterium.

Kulturní dědictví pozdní antiky v sobě nese vzorce, které přejalo křesťanství. Například oblíbené bukolické výjevy z krajiny a zobrazení pastýře nesoucího na ramenou beránka. Na mozaikách jsou vyobrazená rozličná zvířata, postavy, alegorické obrazy. Z výtvarného hlediska jsou poplatná době, bez perspektivy a náznaku pohybu, obrazy jsou statické, nicméně realistické a živoucí. Velké oči se upírají přímo na diváka.

Dobrý pastýř – postava spojující starý pohanský svět s křesťanstvím

Maxentiova krypta a návštěva Karla IV.

V bazilice se nachází Maxentiova krypta (podle patriarchy Maxentia z 9. století) mučedníků Hermagora, prvního aquilejského biskupa a Fortunata z Aquilei. Ve výzdobě krypty je uvedená legenda o evangelistovi sv. Markovi, patronovi nedalekých Benátek. Kromě svatého Marka jsou na stěnách také výjevy ze života Ježíše a jeho matky Marie.

Jedním z aquilejských patriarchů byl také Mikuláš Lucemburský, nevlastní bratr Karla IV. Byl to právě on, který budoucímu císaři na korunovační cestě do Říma poskytl pohostinství a politickou podporu. Jedním ze sídel aquilejského patriarchy byl také zámek v Udine, kde se Karel ubytoval poté, co přestoupil Julské Alpy na podzim roku 1354. Zanedlouho se svou družinou zamířil dále na jih Apeninského poloostrova do centra křesťanství – do Konstantinovy baziliky v Římě.

text a foto Michaela Krčmová