Často dostávám otázku, odkud se vzala moje vášeň pro italskou kulturu a dějiny. Jak je možné, že se člověk ráno probudí a řekne si, že napíše průvodce o římských fontánách.
Nejsem první ani poslední, kdo si jezdí pod Alpy pro inspiraci, koho baví spojovat dávné historky s těmi současnými. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale je to jako jemné bublinky prosecca, které stoupají nahoru a nutí vás je následovat.
Už kdysi na gymnáziu jsem se o něco víc zajímala o dějiny starověkého Řecka i Říma a nemohla jsem se rozhodnout, jestli mám jít studovat jazyky, anebo žurnalistiku. Nakonec zvítězila druhá možnost, ale stejně jsem se ke studiu italštiny dostala. Sice mnohem později, než člověk obvykle studuje, ale bylo to jedno z nejlepších období, jaké jsem kdy zažila. I přesto, že jsem se musela dost učit.
Takže stále následuji ony bublinky prosecca a čekám, až si mě najde nějaký příběh. Potom ho po nějakou dobu nedokážu vyhnat ze své hlavy, až do chvíle, než ho napíšu, anebo o něm natočím rozhlasový pořad. Potom se stane archiválií a já čekám, až potkám další. Během těch cest doufám, že to bude bavit i někoho dalšího, s kým se můžu o své vyprávění a energii podělit.
Zdraví vás Michaela Krčmová