Fra Beato Angelico 

(konec 14. století Vicchio di Mugello – 1455 Řím)

na úvodním obrázku detail z Ráje Posledního soudu

Zatímco dříve málokdo zavítal do dominikánského kláštera svatého Marka na okraji Florencie, aby se podíval na fresky Fra Angelica, dnes je možné vidět soubornou výstavu jeho deskových obrazů výjimečné úrovně a krásy v paláci Strozzi přímo v centru města (od 26. září 2025 do 25. ledna 2026). Zapomenutý „otec renesance“ se po právu představuje širšímu publiku.

Popisek: Na této zarámované desce jsou pod mariánským trůnem pozoruhodní andělé – muzikanti, dole nápis Fra Angelico z Fiesole

Známe ho pod jménem Fra Angelico – později Beato Angelico (Blahoslaveným ho prohlásil papež Jan Pavel II.), ale jeho současníci ho oslovovali Fra Giovanni di Fiesole – bratr Jan z Fiesole. Přišel na svět koncem 14. století jako Guido di Pietro nedaleko Florencie v kraji Mugello. Tam v kopcích severně od města se pásla stáda ovcí, jejichž vlnu uměli florentští tkalci zpracovávat nejlépe v Evropě. Nejen zpracovávat, ale také s ní obchodovat. Ze stejné oblasti jako Fra Angelico pocházela také  rodina Medicejských, jež zbohatla právě na obchodu s vlnou, a toto bohatství se stalo základem pro založení medicejské banky. Je to krajina, v níž se zrodily ideály humanismu a nové umění renesance.

Popiska: Obraz Poslední soud – kolem roku 1431, tempera na desce. Vlevo jsou ti, kteří míří do ráje, vpravo ti, kteří padají do pekla. Viditelná inspirace Dantovou Božskou komedií. Nad otevírajícími se hroby bdí Kristus. Původ – Muzeum svatého Marka ve Florencii

Detail Posledního soudu s vládcem Pekla jako ústřední figurou

Dominikánský kláštěr ve Fiesole u Florencie kolem 1420

Popiska: Odkud se bral vzácný polodrahokam lapislazuli, z něhož se získávalo modré barvivo? V 15. století z oblasti dnešního Afghanistánu, později po objevení amerických kontinentů z Chile. Azurově modré barvivo bylo velmi drahé, stabilní a bylo přirovnáváno ke zlatu. Patřilo k nejoblíbenějším na dvoře faraonů v Egyptě, v renesančním malířství, drahý kámen se také používal k výzdobě kostelů. Na obrázku jedna z rukopisných knih, které mniši opisovali ve scriptoriích a zdobili ještě před vynálezem knihtisku

Beato Angelico se nejprve umělecky profiloval jako miniaturista a iluminátor knih. Ve věku kolem dvaceti let mezi 1418 až 1421 vstoupil do dominikánského řádu do kláštera ve Fiesole a podle přísných pravidel řádu nesměl první rok noviciátu malovat. O pár let později kolem roku 1425 vyzdobil oltář kláštera obrazem Madony s děťátkem a čtyřmi svatými Tomášem Akvinským, Barnabášem, Dominikem a Petrem. Také dvěma dalšími deskovými obrazy Zvěstování (dnes v Prado v Madridu) a Korunovace Panny Marie (dnes Louvre v Paříži). Mariánský kult Fra Angelica je nepřehlédnutelný stejně jako jeho oblíbená modrá – lapislazuli.

Popiska: Detail Zvěstování z muzea v Cortoně, Archanděl Gabriel v uzavřeném prostoru lodžie oznamuje Panně Marii, že se stane matkou. Tento nádherný obraz (opět tempera na desce) je k vidění na výstavě

Z Florencie do Říma 1438 -1455

V roce 1438 začala ve Florencii stavba dominikánského konventu svatého Marka vedená architektem Michelozzem. První doklad o přítomnosti Fra Angelica v klášteře svatého Marka máme z roku 1441. Malíř začal pracovat na oltáři a postupně zdobil freskami také cely mnichů. Fra Angelico se dostal pod přímou ochranu Cosima Medicejského, jehož Florenťané považovali za „otce vlasti – pater patrie“, za zakladatele úspěšného společenského vzestupu rodiny.

Někdy kolem 1445 ho papež Evžen IV. povolal do Říma a současně mu zadal práci v dómu v Orvietu. Tam pracoval také Luca Signorelli z Cortony na freskách v kapli Briziů. Díky Signorellimu známe i podobu Fra Angelica. Následují roky, kdy se střídavě pohybuje mezi Florencií, Fiesole, Pratem a Římem.

Popisek: Freska z kaple Briziů dómu v Orvietu. V rohu stojící dvě postavy v tmavých pláštích jsou Luca Signorelli s baretem a světlými vlasy, vzadu za ním v mnišské kutně Fra Angelico

V roce 1455 umírá Fra Angelico v Římě a jeho mramorový pohřební sarkofág od Isaia z Pisy najdeme v kostele Santa Maria sopra Minerva. Nad ním byl dnes již ztracený nápis:

„Sláva, zrcadlo, ozdoba malířů, Jan z Florencie leží na tomto místě. Služebník Boží, bratr dominikán. Jeho žáci pláčí nad smrtí tak velkého učitele, protože kdo jiný může malovat jako on? Jeho vlast i řád truchlí nad znamenitým umělcem, kterému není rovno.“

Popiska: Oltářní obraz Bosco ai Frati (volně přeloženo jako Les řeholníků), kolem roku 1450, původ – Muzeum svatého Marka ve Florencii

Tento obraz v sobě ukrývá dávný příběh panny zahnané do zahrady, která zkrotí obávaného bílého jednorožce. Madona je umístěná na trůnu v nice nějaké zahradní zdi, za níž je vidět les, zleva stojí bosí řeholníci: svatý František a svatý Antonín. Zprava svatý Petr má v rukou brk a knihu a na nohou punčochy. Před trůnem Bohorodičky jsou umístěné čtyři dlaždice s abstraktními motivy. Madona se ztrácí ve zlatě a azurově modrém plášti. Velmi jemné detaily všech obrazů Fra Angelica odkazují k jeho řemeslu iluminátora, jako kdybychom se dívali na vyzdobenou knihu ohromných rozměrů.

Jeho madony jsou líbezné, svatí obdaření zlatou svatozáří. Spiritualita tvůrce je nezpochybnitelná, jedinečně pojatá v detailech. Středověké prvky malby se mísí s renesanční perspektivou.

Obdařená krajina kolem Florencie dala světu mnoho velikánů umění. Jedním z těch prvních byl Fra Angelico. Giorgio Vasari, autor jeho životopisu, napsal: „Bratr Giovanni byl obyčejný muž, ve svém oděvu vypadal jako světec, byl lidský a střídmý, žil v cudnosti a daleko od světských věcí…“

Ukázka středověkého komiksu – Příběh života Krista – v jednotlivých políčcích (panelech) se zobrazují hlavní epizody, přičemž celý komiks začíná magickým kolem s postavami ze Starého i Nového zákona, existují celkem tři takové desky, původ – Muzeum svatého Marka Florencie

text a výběr foto (nebylo možné publikovat všechny fotky z výstavy kvůli velkému rozsahu článku)

Michaela Krčmová