Vyprávět Itálii | Španělské náměstí 31. Domov věčného poutníka Giorgia de Chirica, zakladatele metafyzické malby
2228
post-template-default,single,single-post,postid-2228,single-format-standard,woocommerce-no-js,ajax_fade,page_not_loaded,,vertical_menu_enabled,qode-title-hidden,qode_grid_1300,side_area_uncovered_from_content,qode-content-sidebar-responsive,columns-4,qode-theme-ver-17.2,qode-theme-bridge,disabled_footer_top,disabled_footer_bottom,qode_header_in_grid,wpb-js-composer js-comp-ver-5.6,vc_responsive

Španělské náměstí 31. Domov věčného poutníka Giorgia de Chirica, zakladatele metafyzické malby

Jméno paláce Borgognoni (Burgundský palác) na Španělském náměstí číslo 31 připomíná francouzské obchodníky, kteří se usadili v této části Říma. Od roku 1947 získal palác slavného nájemníka – malíře Giorgia de Chirica, narozeného v roce 1888 v řeckém přístavu Volos italským rodičům. De Chirico si v paláci nejprve zařídil ateliér, ale o rok později se do něj přestěhoval natrvalo i s manželkou Isabellou řečenou Isou. Vždy chtěl bydlet přímo v centru, periferie ho děsily, jak se zmínil ve své autobiografii. Popisuje v ní také, v jak žalostném stavu se jeho římské bydliště zprvu nacházelo. Na této adrese žil až do své smrti v roce 1978. Dnes tu sídlí nadace Giorgio e Isa de Chirico a jejich bývalý byt se proměnil v muzeum.

V nižším patře mezonetového bytu jsou přijímací salony a obrazová galerie de Chiricových děl od čtyřicátých let až do jeho posledního tzv. neometafyzického období let sedmdesátých. V nich se vrací k tomu nejoriginálnějšímu, co ve své dlouhé kariéře vytvořil – k metafyzickým obrazům, zejména italských náměstí. Jejich zvláštní neopakovatelná atmosféra ho okouzlila.

Čas se zastavil i o patro výše, kde se nacházejí soukromé pokoje a ateliér. Jakoby mistr právě před chvílí odložil štětec a zadíval se na oblaka plující proskleným stropem. Nad ním se nachází rozlehlá terasa s výhledem na střechy a římskou čtvrť Campo Marzio. V historických dobách ji obývaly lidové vrstvy a žilo tu mnoho umělců a řemeslníků. V 19. století sem zavítali romantičtí básníci a spisovatelé, malíři a hudebníci. Blízkost Corsa vše ještě umocňovala. Sem Gabriele D’Annunzio situoval svůj román Piacere, tady se chodilo do čajovny Babington anglických aristokratů a básníků, anebo do vyhlášené kavárny Caffè Greco ve via dei Condotti. V de Chiricových pamětech se dočteme:

„K mému bytu na Španělském náměstí patří také nádherný ateliér v pátém patře. Z jeho terasy často vidím báječná představení, nebe průzračné, zahalené mlhou, rudý soumrak, měsíční noci, noční podívanou s mraky obkrouženými bledou žlutí, tak jako na některých obrazech holandských a vlámských mistrů znázorňujících pobřeží. Mám vždycky po ruce tužku a barvy, abych tohle přírodní divadlo, které je důležitou přípravou pro malování mých obrazů, mohl rychle zachytit.“

(citace z knihy Lotte Frumi. Pražská malířka v Benátkách)

Kouzlo okamžiku i jedinečnost architektury Španělského náměstí umocňuje také barokní fontána Barcaccia Pietra a Gian Lorenza Berniniových. Tento symbolický koráb času ve tvaru obyčejné loďky sloužící přepravě sudů s vínem po řece Tibeře de Chirico vídal pokaždé, když otevřel masivní vstupní dveře paláce. Vydával se na cestu podobně jako dávní Argonauté, kteří z jeho rodného města a přístavu odjížděli na výpravu za zlatým rounem.

On, věčný poutník po městech, zemích i kontinentech, nakonec zakotvil na Španělském náměstí v Římě.

text a foto Michaela Krčmová