08 Zář Příběh Rosy z Viterba, která každého 3. září ovládne město
Blížíme se k viterbské bráně Porta Romana a kolem nás pomalu houstne dav lidí. Je nedělní podvečer 3. září 2023 a potíme se nejen kvůli teplému počasí, ale také kvůli napětí, které je cítit ve vzduchu. Vrcholí přípravy na velkolepou událost, jež spojuje místní obyvatele i turisty, věřící i nevěřící, děti i starce do jednoho lidského moře valícího se do Viterba.
Hned za bránou čeká hrdinka dnešního večera. Ze tří stran má ochranný kovový plášť a působí majestátním dojmem. Je vysoká 28 metrů, hlavní část těla má z ocele, posledních 9 metrů je vyrobeno z hliníku. Až si ji naloží její nosiči na ramena, bude mít výšku téměř 30 metrů. Macchina di Santa Rosa – osvětlená pochodeň k poctě patronky města svaté Rosy – nese na vrcholku její sochu s dětsky vypadajícím obličejem. Čeká ji skoro kilometrový pochod nočním městem nad střechami domů od brány Porta Romana až do svatyně svaté Rosy. Cesta má šest zastávek, aby si nosiči odpočinuli a nabrali sílu. Hned na začátku půjdou příkrou ulicí dolů a v závěru zase nahoru do kopce, což je ten nejtěžší úsek.
Jsme nabití elektrizující atmosférou a díky přátelům můžeme sledovat průběh večera z exkluzivního místa. Ze soukromého apartmá na náměstí v těsné blízkosti svatyně. Svatá Rosa k nám dojde nejdříve za dvě hodiny, ale my sledujeme na mobilním telefonu přímý přenos. Když si poprvé její Facchini – nosiči – naložili 5 tun váhy na ramena, vyhrkly mi do očí slzy. Před chvílí totiž v bílých oblecích a šátcích defilovali pod naším oknem, seřazeni v řadách, poté co se jim v santuariu svaté Rosy dostalo posledního pomazání. Kvůli nehodě nebo náhlému úmrtí.
Tradice svátku začala už ve 13. století
Tradice viterbského procesí je velmi dlouhá a v průběhu staletí se monstrance stále zvětšovala, navyšovala a přibývala na váze. V posledních čtyřiceti letech se stabilizovala velikost, kterou ve středověkých úzkých uličkách Viterba může unést lidská síla. Vytvořilo se také společenství, které přijímá nové zájemce do řad nosičů, organizuje trénink a stará se o jejich soudržnost.
Otevřenými okny našeho dočasného bytu proudí teplý vzduch, město postupně zhasíná světla, jsou slyšet údery paliček bubínků a dalších nástrojů slavnostního nástupu. Padá tma. Evviva! Evviva Santa Rosa! Vykláníme hlavu a najednou je tady.
Dole pod námi v úzké ulici prochází světelná pochodeň, dílo architekta Raffaela Ascenziho, pojmenované Gloria. Krásná architektura v goticko-barokním stylu, ověnčená anděly a růžemi. Máme ji přímo před obličejem, stačí natáhnout ruku. Dává nám pocítit, že naše ego je v tuto chvíli zanedbatelné, že jsme se stali součástí vyššího vesmírného principu. Běžíme k dalšímu oknu, které je orientované směrem na náměstí. Tam se celá konstrukce dvakrát otočí, což znamená, že s pěti tunami na ramenou jdou někteří pozadu. Ach, jak je to vůbec možné.
Poslední zastávka před výstupem do kopce a krátký odpočinek, kdy se Macchina di Santa Rosa postaví na dřevěné podstavce. Jsme rozrušení a srdce nám bije o něco rychleji. Za chvíli se ujímá mikrofonu ten, který celou akci řídí – Capo dei Facchini – Sandro Rossi. Prostřednictvím mikrofonu svolává postupně jednotlivé řady nosičů, je jich celkem 113. Jde o precizní organizaci, kde má každý své přesně dané místo a povinnosti. A přibíhají také ti, kteří ponesou lana a tahem budou pomáhat svým druhům.
Dál už nevidíme. Zanedlouho se do ticha ozvou pokyny Sandra Rossiho, jehož hlas postupně osvobozuje nosiče od tíhy nákladu a nás diváky od napětí. Zazní úlevné výkřiky. Ano, svatá Rosa došla do své svatyně. Všichni tleskají a připíjí si. Dobře to dopadlo a město oslavuje. Svatá Rosa nad ním otevřela ochrannou náruč.
Kdo byla Rosa z Viterba?
Dívka, narozená roku 1233 ve Viterbu, byla obdařená milostí (pro srovnání s českou historií – svatá Anežka Česká se narodila v roce 1211). Podle legendy konala zázraky: uzdravovala nemocné a vedla lidi k pokání a mravnosti. Chtěla vstoupit do kláštera klarisek, ale nebyla přijatá z důvodů slabého zdraví. Ve sporu mezi císařem Fridrichem II. a papežem se postavila na stranu papežství. Lidé ji ale z Viterba vyhnali, protože údajně narušovala veřejný pořádek. Poté, co císař Fridrich II. zemřel, se vrátila z vyhnanství v Sorianu nel Cimino a Vitorchianu. Zemřela v pouhých 18 letech. Papež nechal 4. září její tělo převézt do kostela, který se zanedlouho stal její svatyní. Proto večer předtím probíhá známé procesí a na znamení nevinnosti dívky nosiči oblékají bílý oděv.
© Text a foto Michaela Krčmová