V roce 1576 propukla v Benátkách další epidemie moru. Tehdy mimořádně ničivá síla nákazy připravila o život 50 tisíc lidí, odhad říká, že zahynula třetina města. Stejné množství stálých obyvatel mají Benátky dnes. Zemřel také malíř Tizian na vysoké horečky, i když se přesně neví, zda byly způsobené právě morem.

Čtvrtého září téhož roku rozhodly politické orgány Republiky, že vystaví kostel a jeho stavbou se pokusí vyprosit u Nejsvětějšího Vykupitele – Santissimo Redentore milost, aby se černá smrt zastavila a život města se vrátil k normálu. Diskutovalo se o mnoha místech, ale nakonec padlo rozhodnutí, že kostel bude stát na ostrově Giudecca. Místní kanál, který za větru a deště dokáže být docela divoký a smýkat plavidly, přirozeně odděluje Benátky od ostrova. Současně s kostelem byl založený kapucínský klášter a k němu náležející zahrada Hortus Botanicus Redemtoris. Je důmyslně vystavená tak, aby pokryla veškeré potřeby klášterní komunity.

Ve vší skromnosti

Samotný kostel byl svěřený věhlasnému architektu Andreovi Palladiovi (od roku 1570 oficiální architekt Benátské republiky), který pracoval na sálech Dóžecího paláce a Teatro Olimpico ve Vicenze. Kopule připomíná římské kostely, vstupní schody Šalamounův chrám v Jeruzalémě, dvě věže evokují minarety mešity. Protože kapucínský řád je zasvěcený chudobě, je chrám postavený z levnějších materiálů jako je štuk a pálené cihly. I proto působí čistým dojmem.

Pouze přední fasáda je z mramoru a tvoří ji čtyři korintské sloupy, čtyři tympanony trojúhelníkového tvaru a výklenky pro sochy – typická palladiovská architektura s odkazem na vzorce antických staveb. Nahoře na cylindru se tyčí socha Vykupitele.

Fasáda Redentore při pohledu z kanálu Giudecca. Má reprezentativní ráz, protože tudy vcházelo každoroční procesí

Jezírko nymf v užitkové části zahrady

V roce 1577 se začalo, ale Palladio umírá o tři roky později a stavbu dovede do konce Antonio da Ponte.

Za kostelem se ukrývá zelený poklad. Zahrada ve tvaru kříže uprostřed s jezírkem nymf, otevřená pro veřejnost. Citlivá rekonstrukce Paola Pejroneho s naprostým respektem k původní podobě zahrady ohromí každého, kdo vstoupí dovnitř. Cihlový klášterní dvůr s olivovníky tvoří předsíň do daleko rozlehlejší zahrady. Nejdřív pozor na zeleninové záhony – právě kvetou artyčoky, cibule a česnek, saláty, bylinky do kuchyně, levandule a jasmíny. Vpravo řada ovocných stromů a olivovníky u klášterní zdi. Naproti květiny a cypřišový háj. Jsou tu původní menší hospodářské budovy pro domácí zvířata a včelí úly. Pozoruhodná je takzvaná cavana – domácí kryté přístaviště lodí, neboť záhy se otevře pohled do otevřené laguny.

Skutečným potěšením pro všechny smysly je část okrasné květinové zahrady ukončená zdí u vody. Rozkvetly a voní vzácné růže žluté a růžové barvy. Ta nejcennější je ovšem popínavá bílá u dřevěných sloupků pergoly. Dojem je mimořádně okouzlující. Nejlépe nemluvit a zastavit se v tiché meditaci. Jsou tu dvě malé kaple svatého Františka a svatého Jeronýma, ale už neslouží původnímu účelu. V jedné je umístěné zázemí kavárny.

Hned vedle cavany je kus divoké zahrady sloužící pěti kapucínským bratrům. Sem noha turisty nesmí vkročit. Zato však může ochutnat v místní kavárně vynikající sušenky s grapou podávané s porcí šlehačky! A k tomu výhled na vodní hladinu laguny s přilehlými ostrůvky. Vůně moře je v horkém počasí pronikavá, mísí se s květinami i odérem mořské trávy povalující se na hladině. Vážně vás to napadne – tak nějak může vypadat ráj na zemi.

Slavnost Redentore

Každou třetí červencovou neděli se koná pouť, aby připomněla zdárný konec morové nákazy. Přes kanál Giudecca se postaví pontonový most (dříve byl z lodí přivázaných k sobě), aby procesí přešlo suchou nohou přes vodu a vzdalo díky Nejsvětějšímu Vykupiteli. Dnes se původní náboženská slavnost proměnila do značné míry v turistickou atrakci. Nevadí, alespoň i tak připomene svůj původní význam.

text a foto Michaela Krčmová