Fra Beato Angelico 

(konec 14. století Mugello – 1455 Řím)

Zatímco dříve málokdo zavítal do dominikánského kláštera svatého Marka na okraji Florencie, aby se podíval na fresky Fra Angelica, dnes je možné vidět soubornou výstavu jeho deskových obrazů výjimečné úrovně a krásy v paláci Strozzi přímo v centru města (od 26. září 2025 do 25. ledna 2026). Zapomenutý „otec renesance“ se po právu představuje širšímu publiku.

Známe ho pod jménem Fra Beato Angelico (Blahoslavený bratr Angelico, blahoslaveným ho prohlásil papež Jan Pavel II.), ale jeho současníci ho oslovovali Fra Giovanni di Fiesole – bratr Jan z Fiesole. Přišel na svět koncem 14. století jako Guido di Pietro nedaleko Florencie v kraji Mugello porostlém olivovníky a vinnou révou. Ze stejné oblasti pocházela také  rodina Medicejských, která po tři století fakticky vládla Florencii. Je to krajina, v níž se zrodily ideály humanismu a nové umění renesance.

Dominikánský kláštěr ve Fiesole u Florencie kolem 1420

Beato Angelico se nejprve umělecky profiloval jako miniaturista a iluminátor knih. Ve věku kolem dvaceti let mezi 1418 až 1421 vstoupil do dominikánského řádu do kláštera ve Fiesole a podle přísných pravidel řádu nesměl první rok noviciátu malovat. O pár let později kolem roku 1425 vyzdobil oltář kláštera technikou tempery na desce – Madona s děťátkem a čtyřmi svatými Tomášem Akvinským, Barnabášem, Dominikem a Petrem. Také dvěma dalšími deskovými obrazy Zvěstování (dnes v Prado v Madridu) a Korunovace Panny Marie (dnes Louvre v Paříži). Klenuté stropy lodžie ve Zvěstování v nebesky modré barvě korespondují s modrým rouchem Panny Marie. Mariánský kult Beata Angelica je nepřehlédnutelný stejně jako jeho oblíbená modrá – lapislazuli.

Z Florencie do Říma 1438 -1455

V roce 1438 začala ve Florencii stavba dominikánského konventu svatého Marka vedená architektem Michelozzem. První doklad o přítomnosti Fra Beata Angelica máme z roku 1441. Malíř začal pracovat na oltáři a postupně zdobil freskami také cely mnichů. Fra Angelico se dostal pod přímou ochranu Cosima Medicejského, jehož Florenťané považovali za „otce vlasti – pater patrie“, za zakladatele úspěšného společenského vzestupu rodiny.

Někdy kolem 1445 ho papež Evžen IV. povolal do Říma a současně mu zadal práci v dómu v Orvietu. Tam pracoval také Luca Signorelli z Cortony na freskách v kapli Briziů. Díky Signorellimu známe i podobu Fra Beata Angelica. Následují roky, kdy se střídavě pohybuje mezi Florencií, Fiesole, Pratem a Římem. Tam také v roce 1455 umírá a  jeno mramorový pohřební sarkofág od Isaia z Pisy najdeme v kostele Santa Maria sopra Minerva. Nad ním byl dnes již ztracený nápis:

„Sláva, zrcadlo, ozdoba malířů, Jan z Florencie leží na tomto místě. Služebník Boží, bratr dominikán. Jeho žáci pláčí nad smrtí tak velkého učitele, protože kdo jiný může malovat jako on? Jeho vlast i řád truchlí nad znamenitým umělcem, kterému není rovno.“

Jeho madony jsou líbezné, svatí obdaření zlatou svatozáří, jejich pláště září barvami, nad nimiž vyniká modrá. Spiritualita tvůrce je nezpochybnitelná, jedinečně pojatá v detailech. Středověké prvky malby se mísí s renesanční perspektivou.

Obdařená krajina kolem Florencie dala světu mnoho velikánů umění. Jedním z těch prvních byl Fra Beato Angelico. Giorgio Vasari, autor jeho životopisu, napsal: „Bratr Giovanni byl obyčejný muž, ve svém oděvu vypadal jako světec, byl lidský a střídmý, žil v cudnosti a daleko od světských věcí…“

text a foto Michaela Krčmová