Vyprávět Itálii | V díle Santiniho nacházíme odkaz Francesca Borrominiho. Záhadou zůstává, jak se mohl Santini s tvorbou svého předchůdce seznámit
1454
post-template-default,single,single-post,postid-1454,single-format-standard,woocommerce-no-js,ajax_fade,page_not_loaded,,vertical_menu_enabled,qode-title-hidden,qode_grid_1300,side_area_uncovered_from_content,qode-content-sidebar-responsive,columns-4,qode-theme-ver-17.2,qode-theme-bridge,disabled_footer_top,disabled_footer_bottom,qode_header_in_grid,wpb-js-composer js-comp-ver-5.6,vc_responsive

V díle Santiniho nacházíme odkaz Francesca Borrominiho. Záhadou zůstává, jak se mohl Santini s tvorbou svého předchůdce seznámit

Spojovalo je místo, odkud pocházeli oni sami nebo jejich rodiny. Jde o oblast velkých jezer mezi dnešním Švýcarskem a Itálií, kde se nacházejí švýcarský kanton Ticino a italský kraj Lombardie.

Borrominiho (27. 9. 1599 – 2. 8. 1667) životní a umělecká cesta vedla z Bissone u Luganského jezera nejprve do fabriky milánského dómu a následně do Říma, kde se ho ujal strýc Carlo Maderno, vyhlášený římský stavitel 17. století.

Antonio, Santiniho dědeček, odešel v první čtvrtině 17. století z Rovereda do Prahy a úspěšně se zde usadil jako kameník a štukatér. Byl členem početné komunity pražských Vlachů, kteří pracovali na mnoha stavební zakázkách.

Rodinné tradice a řemeslné umění se znásobily u Antoniova vnuka. Jakoby se malý Jan Blažej (3. 2. 1677 – 7. 12. 1723) narodil s kružítkem v ruce namísto štukatérské lžíce. Je pravděpodobné, že se narodil s deformovanou páteří a kulhal, tudíž nemohl vykonávat fyzicky náročnou práci kameníka a štukatéra. Už v návrhu jeho první stavby kaple svaté Anny v Panenských Břežanech najdeme prvky Borrominiho římského kostela v ulici via del Quirinale.

San Carlo alle Quattro Fontane – svatý Karel u Čtyř fontán ve via del Quirinale byla Borrominiho první samostatná zakázka v Římě. Přinesla mu obrovský úspěch, nastartovala kariéru, ale sklidila také kritiku. Obvyklý scénář, když se objeví něco nového, moderního – samozřejmě viděno optikou tehdejší doby

Objednávka přišla kolem roku 1634 od španělského církevního řádu, jenž pořádal sbírky na vykoupení vězňů v tureckých žalářích. Před Borrominim stál mimořádně těžký úkol, pozemek řádu měl totiž velmi malý a ještě ke všemu nepravidelný půdorys.

Oltář svatého Karla u Čtyř fontán

Tady se naplno projeví Borrominiho počáteční tvorba, smysl pro práci s prostorem a dekorativní jednoduchost ve formě štuku. Čisté oválné křivky, hra geometrických tvarů a světla, prolamovaná fasáda. Římané žasnou, protože něco takového doposud neviděli. Do barokního Říma se dostalo dědictví gotiky, která v Římě takřka není vidět, neboť město povstalo z antických ruin rovnou do renesance a baroka.

Stavba komplexu svatého Karla u Čtyř fontán, známého také jako svatý Karlíček, se protahuje a kostel je vysvěcený až v roce 1667. To je také rok, kdy se u Borrominiho zhorší vrozená maniodepresivní porucha, která vede k jeho dobrovolnému odchodu ze života. Má za sebou více jak třicet let intenzivní práce pro několik papežů a vyčerpávající profesní soupeření se svým rivalem Gianem Lorenzem Berninim. Zanechá po sobě mnoho nesmrtelných děl: kostel Sant’Agnese in Agonia na náměstí Navona, nádherné schodiště v paláci Barberini, kostel Sant’Ivo alla Sapienza, zahradní stavbu nazvanou Prospettiva v kardinálském paláci Spada a mnohé další.

Santiniho od Borrominiho dělí deset let, kdy se jeden narodil a druhý odešel. Navíc Santini své dílo začíná tvořit se čtyřicetiletým zpožděním od Borrominiho. To je dostatek času na to, aby se sláva ticinského architekta dostala až do Čech.

Také odlesk papežství doléhá až do Prahy, kde severskému baroku tiskne novou tvář jezuitský řád. Koncem 17. století se na stavitelské scéně objeví Jan Blažej Santini Aichel, zavalený objednávkami. Jejich zadání často zní: gotickou podobu staveb v Praze a v krajině modernizovat do nové barokní architektury. Santini však svou první stavbu navrhuje na zelené louce.

Kaple svaté Anny (realizovaná v letech 1705 – 1707) u Horního zámku v Panenských Břežanech je součástí bývalého hospodářského dvora a letního sídla benediktinek

Stavbu si objednali benediktinky od svatého Jiří na Pražském hradě, ženský církevní řád v čele s abatyší Helenou Pieroni, dcerou italského architekta a matematika Giovanniho Battisty Pieroniho. Pracoval ve službách Habsburků a Albrechta z Valdštejna, je autorem návrhu Saly Terreny a zahrad valdštejnského paláce. Dědeček Heleny Pieroni Alessandro byl dvorním architektem medicejského dvora, rodina pocházela z Florencie.

Oltář kaple svaté Anny

Vzdělaná abatyše určitě nezadala stavbu Santinimu náhodou. Musela vědět, že bude schopen její představu naplnit, že ovládá stavitelské umění, matematiku i astrologii. A kdo ví, jestli právě prostřednictvím abatyše Heleny nezískal Santini poznatky z italské architektury a dokonce se tak nedozvěděl o Borrominiho římských stavbách.

Opati klášterů a abatyše, kteří měli duchovní i faktické napojení na Vatikán, určovali a financovali budovatelský program. Ten měl především odrážet propagandu katolické protireformace v režii jezuitského řádu. Oni však šli dál, protože v proporcích staveb chtěli propojit staré s novým, a předat tak šifrovaný vzkaz budoucím generacím. Zrodila se barokní gotika, mystika středověku se propojila s barokní vypjatostí a nádherou.

Kaple svaté Anny v Panenských Břežanech započala Santiniho éru podobně jako svatý Karel u Čtyř fontán pro Borrominiho. V následujících letech Santini projektuje: Křtiny u Brna, zámek Rychnov nad Kněžnou, Karlovu Korunu v Chlumci nad Cidlinou, klášter Plasy, kapli Panny Marie v Mladoticích, pražské paláce a kostely, poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, klášterní komplex ve Žďáru nad Sázavou, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (památka Unesco) a další a další.

Poslední dva zmíněné objekty si objednal opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou Václav Vejmluva, Santiniho významný zadavatel a investor.

Skoro se nabízí tajemný obraz dvou mužů, spřízněných duší, kteří za svitu svíček v kostelní sakristii spřádají velké budovatelské plány, se skloněnou hlavou spiklenecky diskutují nad starými knihami, vyžívají se v teorii čísel a propojují božské s lidským. Vyjádřeno konkrétněji: kruh se čtvercem. Jejich vzájemné kombinace dají vzniknout hvězdě, symbolu Santiniho tvorby.

Duchovní i majitelé paláců a zámků byli díky svým cestám, příbuzným, studiu i korespondenci jistě informovaní o stavební dění v okolních zemích a pochopitelně také o tom, co se dělo v Římě. Santiniho učitelé Jean Baptist Mathey a Christian Schöder strávili určité pracovní roky v Římě. Na rozdíl od nich však o Santiniho studijní cestě do Itálie či Francie vůbec nic nevíme. Zato se můžeme domnívat téměř s jistotou, že Santini měl přístup do klášterních a zámeckých knihoven, odkud mohl čerpat informace.

Kaple svaté Anny u Horního zámku v Panenských Břežanech

Tak jako tak Santini dokázal ve svém krátkém životě (i na jeho dobu nebyl dlouhý) vykonat neuvěřitelné umělecké dílo. Jeho pouť se předčasně uzavřela 7. prosince 1723 v pouhých 46 letech.

text a foto Michaela Krčmová